Proč to udělala? ... (proč vzdala život ..?)

13. října 2008 v 14:46 | E.L.S |  Přemýšlení..rozhodnutí
Tenhle článek mě zaujal svým nadpisem.. změnila jsem vám ho :-P.. ale jakmile jsem uviděla táák dlouhej článek, řekla jsem si, že ho nebudu číst celý, jen kousek.. Mno,.. a jak jsem tak četla a četla,.. Tak jsem si řekla, že si to dočtu celé.. Myslím, že ta holčička maminky se ptala docela trefně, ale myslím, že by přemýšlela jinak, kdyby byla v kůži té dívky, co to vzdala.. Každý přemýšlí jinak v jiné situaci, i když šla na to moudře a má pravdu.. Když já měla chvíle, kdy jsem se chtěla zabít, nějak moc mě nezajímal názor ostatních, jako jestli by byli smutní nebo ne.. Musela jsem pochopit sebe a proč tak trpím.. a když člověk přijde na to, proč se to děje a ví, že tím když se zabije, nic tím nedokáže, zbaběle uteče.. Když už v životě má člověk trpět, tak ať ukáže světu, že to zvládne a že není žádný zbabělec, který hnedka uteče..


Procházely jsme zasněženým městem kolem namrzlé silnice. Kolem nás prošla dívka,
byla celá zmrzlá, rty měla fialové zimou. Velké slzy ji stékaly po tvářích.... Chvíli jsem
přemýšlela, co strašného se mohlo té hezké dívce stát, mohlo jí být tak šestnáct nanejvýš.
Z mého zamyšlení mě ale vytrhlo náhlé zaskřípění brzd. Rychle jsem se otočila a spatřila
jsem jen stojící auto, kaluž krve a tělo té dívky, která kolem mě ještě před chvíli procházela
. Všichni kolem věděli, že sanitka už je zbytečná, ale zavolat ji někdo musel. Podle řečí lidí,
kteří to viděli, mi hned došlo, že z ničeho nic skočila pod kola toho auta. Nebyla to ničí vina,
cesta byla zamrzlá, řidič neměl žádnou šanci auto zabrzdit včas. Jediný, kdo to mohl
zastavit, byla samotná dívka, ale ta chtěla, aby to takhle dopadlo.
Najednou jsem uslyšela tichý hlásek: "Mami, proč tam
skočila? Proč se chtěla zabít?" To mě vrátilo do reality..... nevěděla jsem skutečný
důvod dívčina chováni, tak jsem jen odpověděla: "Víš, asi byla moc smutná," a vzala
jsem ji za ruku a chtěla ji co nejrychleji odvést z tohoto místa, aby se nemusela dívat.
"Ale mami, co když je někdo, komu je líto, že umřela, i když byla moc smutná, možná je
někdo, kdo by ji dokázal zase rozesmát. Že je smutná, to není důvod, aby kvůli ní byli
smutní i ostatní. Tak proč, mami, proč to udělala. Ona nevěděla, nevěděla, že někdo
bude smutný? Třeba její maminka. To jí to nenapadlo?" nevěděla jsem, co ji
na to mám odpovědět. Nevěděla jsem, jestli ji mám dát za pravdu, nebo obhajovat tu
dívku. Chvíli jsem mlčela, ale nakonec jsem se zastavila a dřepla si k ní.
"Víš, možná neměla nikoho, kdo by mohl být smutný. Třeba už neměla maminku
ani tatínka. Ale pravý důvod, proč to udělala, už asi nikdy nezjistíme." Postavila
jsem se a pokračovaly jsme v cestě.
"Já bych si to nikdy neudělala. Nechtěla bych, aby si byla smutná ani nikdo jiný,"
řekla najednou a podívala se na mě svýma krásnýma upřímnýma modrýma očima.
"Já vím a jsem za to moc ráda."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LucY LucY | Web | 17. října 2008 v 20:06 | Reagovat

Život je boj a sebevrah je ulejvák.. to píše všude, kde jsou články tohoto typu;). Jinak zajímavej příběh;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama